„Když jsem přišla na Domu na půl cesty, byla jsem v situaci, že jsem náhle odešla z dětského domova a neměla jsem kam jít bydlet, různě jsem se stěhovala. Byla jsem u bývalého přítele, u matky, ale nikde to nebylo dobrý. Nakonec mi nabídla teta z Klokánku, že u ní můžu bydlet, ale musela bych dlouho dojíždět do školy, a taky mi bylo hloupé, že by mě měla živit," začíná svůj příběh Tereza.